Otto Gutfreund

Maska s náhrdelníkem

Tónovaná pálená hlína s polychromií, 1919, značeno na vnitřní straně vpravo dole: O. Gutfreund
vydáno ve třech exemplářích / č.2. , výška 29 cm

Nejvyšší dosažená cena v domácím aukčním prodeji za kolorovaný sádrový odlitek 985 tis. czk, Galerie Art Praha, 2003
Nejvyšší dosažená cena v zahraničním aukčním prodeji za novodobý bronzový odlitek 1,38 mil. czk, Sotheby´s, Londýn, 2011

Sochař Otto Gutfreund (1889-1927) patří k nejvýznamnějším evropským umělcům první třetiny 20. století. Jeho tvorba se dělí na dvě etapy, jež se liší formálními principy i společenským ohlasem. První spadá do desátých let 20. století, kdy řešil na základě principů kubismu nové prostorové utváření sochy. Druhá, civilistní etapa se řadí k moderním realismům dvacátých let a oproti individualistické moderně předválečného období se rozrůstá o veřejné zakázky.

Otto Gutfreund byl žákem E. A. Bourdella, u kterého studoval v letech 1909 -1910 na pařížské Grande Chaumière. Mistrovo uznání jeho talentu pro něj bylo velkou ctí. V pařížské metropoli načerpal spoustu inspirace, která se pak projevila v jeho díle.

Charakteristické pro Otto Gutfreunda je, že se snažil zachytit vnitřní pocity, prožitky a myšlenky, kladl důraz na duchovní poselství umění. Maska s náhrdelníkem symbolizuje záhadnost člověka a skryté tajemství jeho podstaty. Tvář ztratila všechny charakteristické rysy, zbývá jen maska s vyříznutýma očima a naznačeným nosem a ústy.

Kubistický portrét

Rozměry kresby 53,5x39,5cm, rozměry 82,5x67 cm (s rámem)

Otto Gutfreund byl žákem E. A. Bourdella, u kterého studoval v letech 1909 -1910 na pařížské Grande Chaumière. Mistrovo uznání jeho talentu pro něj bylo velkou ctí a motivovalo ho. V pařížské metropoli načerpal spoustu inspirace, která se pak projevila v jeho díle.

Sedící žena

Socha, bronz, rozměry 16x12 cm, limitovaná série z 90. let

Kubismus (cubus latinsky krychle) byl vytvořen Pablem Picassem a Georgesem Braquem v letech 1906 až 1912. Princip kubismu spočívá v jeho prostorové koncepci díla, předmět nezobrazuje jen z jednoho úhlu, ale z mnoha úhlů současně. Zobrazovaný předmět je rozkládán na nejjednodušší geometrické tvary které jsou pak na základě autorovy fantazie skládány do obrazu. Zobrazené předměty působí dojmem, že jsou deformované a objevují se zároveň z několika pohledů.

Sochař Otto Gutfreund (1889-1927) patří k nejvýznamnějším evropským umělcům první třetiny 20. století. Jeho tvorba se dělí na dvě etapy, jež se liší formálními principy i společenským ohlasem. První spadá do desátých let 20. století, kdy řešil na základě principů kubismu nové prostorové utváření sochy. Druhá, civilistní etapa se řadí k moderním realismům dvacátých let a oproti individualistické moderně předválečného období se rozrůstá o veřejné zakázky.

Otto Gutfreund byl žákem E. A. Bourdella, u kterého studoval v letech 1909 -1910 na pařížské Grande Chaumière. Mistrovo uznání jeho talentu pro něj bylo velkou ctí. V pařížské metropoli načerpal spoustu inspirace, která se pak projevila v jeho díle.

Hlava

Bronz, výška 15 cm, jedná se o pozdější odlitek

Nejvyšší dosažená cena v domácím aukčním prodeji za kolorovaný sádrový odlitek – 985 tis. czk, Galerie Art Praha, 2003
Nejvyšší dosažená cena v zahraničním aukčním prodeji za novodobý bronzový odlitek – 1,38 mil. czk, Sotheby´s, Londýn, 2011

Kubismus (cubus latinsky krychle) byl vytvořen Pablem Picassem a Georgesem Braquem v letech 1906 až 1912. Princip kubismu spočívá v jeho prostorové koncepci díla, předmět nezobrazuje jen z jednoho úhlu, ale z mnoha úhlů současně. Zobrazovaný předmět je rozkládán na nejjednodušší geometrické tvary které jsou pak na základě autorovy fantazie skládány do obrazu. Zobrazené předměty působí dojmem, že jsou deformované a objevují se zároveň z několika pohledů.

Sochař Otto Gutfreund (1889-1927) patří k nejvýznamnějším evropským umělcům první třetiny 20. století. Jeho tvorba se dělí na dvě etapy, jež se liší formálními principy i společenským ohlasem. První spadá do desátých let 20. století, kdy řešil na základě principů kubismu nové prostorové utváření sochy. Druhá, civilistní etapa se řadí k moderním realismům dvacátých let a oproti individualistické moderně předválečného období se rozrůstá o veřejné zakázky.

Otto Gutfreund byl žákem E. A. Bourdella, u kterého studoval v letech 1909 -1910 na pařížské Grande Chaumière. Mistrovo uznání jeho talentu pro něj bylo velkou ctí. V pařížské metropoli načerpal spoustu inspirace, která se pak projevila v jeho díle.

Gutfreundovo pojetí Hlavy souviselo s jeho vlastními osudovými zážitky a absurdními pocity vyřazenosti, tísně a marnosti v období války. Výtvarným jazykem zachytil neuchopitelnost reality v její celistvosti formou soustavy plochých plátů, které se vzájemně překrývají, a znázorňují skutečnost po částech. Hlava je symbolem duchovních a tvůrčích sil, člověk je utvářen a transformován širokým spektrem nových myšlenek, názorů a výzkumů v oblasti vědy a techniky. Stav mysli se nedá zachytit v jednotnosti, skutečnost je neustále se proměňující prostor a čas.

Hamlet

HAMLET/torso
bronz
výška: 66 cm
značeno vzadu na plintě: HAMLET, G

Otto Gutfreund (1889- 1927) je považován za průkopníka českého kubistického sochařství světového významu.
Otto Gutfreundovi bylo teprve dvacet let, když viděl v roce1909 výstavu E. A. Bourdela v Praze. Přesto se mu podařilo ještě téhož roku nastoupit do Bourdellovy soukromé sochařské školy v Paříži. Z deníkových záznamů vyplývá, že Bourdelle názorně zasvětil mladého adepta do své koncepce sochy – architektury a zároveň na něho silně zapůsobil svou výrazovou živostí. Po svém návratu z Paříže do Prahy se Gutfreund připojuje ke Skupině výtvarných umělců a vytváří avantgardní sochu Úzkost (1911), která je již modelována jako organický krystal a považována za první kubistickou sochu.
Výsledná torzální podoba Hamleta (1912 – 1913) spadá do tvůrčího kubistického období autora, kdy sochař tvoří z představy a může tak vyjít i z hotových představovaných motivů literárních a divadelních. Proto mají zprvu Gutfreundovy sochy názvy jako Hamlet (1911), Adam a Eva (1911) nebo Don Quijote (1912). Důležitější než tyto narativní momenty je však samotná podstata plastické představy a tu Gutfreund určil nikoliv jako materiální objem, ale jako pohybující se plochu sochařského plánu.
Torzální podobě Hamleta předcházela socha Hamleta (1911) s oběma rukama,  levou zdviženou k hlavě a s pravou rukou položenou na princově brašně. Nakonec se však Gutfreund, podobně jako u plastiky Dona Quijota, z které zachoval pouze hlavu, rozhodl pro torzální podobu sochy.
Změny sochařského pojetí obou plastik dokládají umělcův odklon od popisné interpretace motivů (teatrální gesta a postoje figur) ve prospěch kubisticky kloněné stavby tvaru. Symbolický výklad života „Být či nebýt“ je nahrazen analytickým plastickým znakem.
Naturalistickou dramatičnost plastiky, zde nahrazuje tvarový princip abstraktního typu, alternujícího zásadně s organickým pojetím rostlé formy. U výsledné podoby plastiky Gotfreund odebral obě ruce, zachoval rozkročení svalnatých nohou, a aby zdůraznil ve spirále probíhající pohyb postavy, zatížil boky štíhlého těla, protáhl krk a zjednodušil výraz tváře. Výsledné torzo Hamleta bylo následně prezentováno v roce 1914 na 4. výstavě Skupiny výtvarných umělců v Praze pod č. 40.
Otto Gutfreund neodlil za svého života z finančních důvodu žádnou plastiku do bronzu. Všechny bronzové odlitky pocházejí až z pozdější doby.
Literatura:
Petr Wittlich, Sochařství před první světovou válkou, in: Dějiny českého výtvarného umění 1890-1938, IV/1,Academia 1998, str. 324-325.
Jiří Šetlík/Václav Erben (eds.), Otto Gutfreund, Katalog Národní galerie v Praze, Sbírka moderního umění, 1996, str. 199-200.
Jiří Šetlík, Otto Gutfreund - Cesta ke kubismu, Národní galerie v Praze 2012, str. 82.

Pes

Sochař Otto Gutfreund (1889-1927) patří k nejvýznamnějším evropským umělcům první třetiny 20. století. Jeho tvorba se dělí na dvě etapy, jež se liší formálními principy i společenským ohlasem. První spadá do desátých let 20. století, kdy řešil na základě principů kubismu nové prostorové utváření sochy. Druhá, civilistní etapa se řadí k moderním realismům dvacátých let a oproti individualistické moderně předválečného období se rozrůstá o veřejné zakázky.

Otto Gutfreund byl žákem E. A. Bourdella, u kterého studoval v letech 1909 -1910 na pařížské Grande Chaumière. Mistrovo uznání jeho talentu pro něj bylo velkou ctí. V pařížské metropoli načerpal spoustu inspirace, která se pak projevila v jeho díle.

Maska s náhrdelníkem

1919, bronz, výška 31 cm, značeno na vnitřní straně vpravo dole: Gutfreund 2/5.

Nejvyšší dosažená cena v domácím aukčním prodeji za bronz Hlava ženy 888 tis czk, European Arts Investments, 2016
Nejvyšší dosažená cena v zahraničním aukčním prodeji za novodobý bronzový odlitek 1,38 mil czk, Sotheby´s, Londýn, 2011

Sochař Otto Gutfreund (1889-1927) patří k nejvýznamnějším evropským umělcům první třetiny 20. století. Jeho tvorba se dělí na dvě etapy, jež se liší formálními principy i společenským ohlasem. První spadá do desátých let 20. století, kdy řešil na základě principů kubismu nové prostorové utváření sochy. Druhá, civilistní etapa se řadí k moderním realismům dvacátých let a oproti individualistické moderně předválečného období se rozrůstá o veřejné zakázky.

Otto Gutfreund byl žákem E. A. Bourdella, u kterého studoval v letech 1909 -1910 na pařížské Grande Chaumière. Mistrovo uznání jeho talentu pro něj bylo velkou ctí. V pařížské metropoli načerpal spoustu inspirace, která se pak projevila v jeho díle.

Charakteristické pro Otto Gutfreunda je, že se snažil zachytit vnitřní pocity, prožitky a myšlenky, kladl důraz na duchovní poselství umění. Maska s náhrdelníkem symbolizuje záhadnost člověka a skryté tajemství jeho podstaty. Tvář ztratila všechny charakteristické rysy, zbývá jen maska s vyříznutýma očima a naznačeným nosem a ústy.